Přála jsem si to strašně moc! Roky. Vlastně ještě už dávno před tím, než jsme si poprvé půjčili dodávku a tenkrát ještě spolu s Pupou (Alex) projeli Šumavu.
Bylo to buď anebo! Buď se do života na čtyřech kolech zamilujeme, nebo to budeme nesnášet. Žádná koupelna, žádné soukromí, jen čtyři stěny, jeden volant a nekonečná cesta před námi a za námi.
✶✶✶
Zamilovali jsme se. Uff. Roky po něčem toužit a pak zjistit, že to stojí za prd.? Ano, taky se to stává. My ale tušili, že to bude to pravé, co nás už dávno volá.
Křest ohněm. Dali jsme si rovnou týden na Šumavě. Apropo, bylo to boží. V noci nám nad hlavami svítil ten nejlepší spořič.
“Koukej! Hvězda!”
“Padá Windows, něco si přej! Pamatuješ?”
“Joo. A pamatuješ si Prince z Persie? Hádaly jsme se vždycky se sestřenkou, která z nás bude hrát první. A pak jsme nakonec stejně skončili na dvoře s klackem v ruce a blátem na kolenách.”
No jo, devadesátkový děti. 😅
Budili jsme se za svítání. Kochali se mlhou zavalující ďůlky mezi kopci u toho srkali horký čaj a z chodidel s sbírali mokrá stébla trávy.
Ráno se opláchnout v řece, zuby vyčistit za autem a vlítnout do první otevřené hospody, abychom… no však víte.
Byla to jedna z nejlepších a současně exrémních dovolených, co jsme zažili. (Netopýr v autě atd.) Nomádění. 🤗
A tak jsem věděla, že to jednou přijde. Že jsme se tenkrát zamilovali a že není třeba tlačit na pilu. Prostě to přijde.
A vážně. O pár let později. A nás čeká ta nejdivočejší cesta, která zatím nemá cíl. Cesta, která sama je cílem. Dny za volantem, noci v autě, rána na útesech, snídaně na na pláži a večeře na vařiči z Dekáče.
Tak Boa Salty Viagem! A příště si povíme, jak se to vyvrbilo, že nakonec přišel Karel.
Baví Tě naše povídání?
Přidej se k odběru na Substacku a pokaždé Ti nový článek přistane přímo v emailu! Nic tak už neuteče. :)
BLOG
LisaBON!
